Mi amigo no encontró lo que buscaba, y según yo llegué a presumir, consistió en que no buscaba nada, que es precisamente lo mismo que a otros muchos les acontece. Algunas madres, sí, buscaban a sus hijas, y algunos maridos a sus mujeres, pero ni una sola hija buscaba a su madre, ni una sola mujer a su marido. Acaso—decían,—se habrán quedado dormidas entre la confusión en alguna pieza... Es posible—decía yo para mí,—pero no es probable.
Una máscara vino disparada hacia mí.
—¿Eres tú?—me preguntó misteriosamente.
—Yo soy—le respondí seguro de no mentir.
—Conocí el dominó; pero esta noche es imposible; Paquita está ahí; mas el marido se ha empeñado en venir; no sabemos por dónde diantres ha encontrado billetes. ¡Lástima grande! ¡mira tú qué ocasión! Te hemos visto, y no atreviéndose a hablarte ella misma, me envía para decirte que mañana sin falta os veréis en la Sartén... Dominó encarnado y lazos blancos...
—Bien.
—¿Estás?
—No faltaré.
—¿Y tu mujer, hombre?—le decía a un ente rarísimo que se había vestido todo de cuernecitos de abundancia, un dominó negro que llevaba otro igual del brazo.
—Durmiendo estará ahora; por más que he hecho, no he podido decidirla a que venga; no hay otra más enemiga de diversiones.
—Así descansas tú en su virtud; ¿piensas estar aquí toda la noche?
—No, hasta las cuatro.
—Haces bien.
En esto se había alejado el de los cuernecillos, y entreoí estas palabras:
—Nada ha sospechado.
—¿Cómo era posible? Si salí una hora después que él...
—¿A las cuatro ha dicho?
—Sí.
—Tenemos tiempo. ¿Estás segura de la criada?
—No hay cuidado alguno, porque...
Una oleada cortó el hilo de mi curiosidad; las demás palabras del diálogo se confundieron con las repetidas voces de: ¿me conoces? te conozco, etcétera, etc.
¿Pues no parecía estrella mía haber traído esta noche un dominó igual al de todos los amantes, más feliz, por cierto, que Quevedo, que se parecía de noche a cuantos esperaban para pegarles?
—¡Chis! ¡chis! Por fin te encontré—me dijo otra máscara esbelta, asiéndome del brazo, y con su voz tierna y agitada por la esperanza satisfecha. ¿Hace mucho que me buscabas?
—No por cierto, porque no esperaba encontrarte. | Můj přítel nenašel, co hledal a já dospěl k závěru, že to tkvělo v tom, že nehledal nic; což je přesně to, co se stává i mnoha jiným. Je pravda, že některé matky hledaly své dcery a někteří manželé své manželky, ale z dcer ani jediná nehledala svou matku, z manželek ani jediná svého manžela. Snad, říkali, usnuli v tom zmatku v některé z místností... To je možné, říkal si v duchu já, ale ne právě pravděpodobné. Jedna maska se přihnala ke mně. „Jsi to ty?“ otázala se tajemně. „Ano, já,“ odpověděl jsem s jistotou, že nelžu. „Poznala jsem tvé domino; tahle noc je ale bláznivá; Paquita je támhle; navíc si usmyslel manžel, že přijde; nevíme, kde u čerta sehnal vstupenky. Taková smůla! Vidíš, jaká je to událost! Zahlédly jsme tě, ale neodvážila se promluvit s tebou sama, posílá mě, abych ti řekla, že zítra se nepochybně uvidíte v Pánvi... Nachové domino s bílým lemováním...“ „Dobrá.“ „Dorazíš?“ „Nebudu chybět.“ „A co tvoje žena, člověče?“ řeklo černé domino zavěšené do stejného černého domina prapodivnému stvoření, které se celé obléklo do záplavy parůžků. „Asi už spí; přes veškeré úsilí se mi ji nepodařilo přesvědčit, aby přišla; žádná jiná nemá k zábavě takový odpor jako ona.“ „Takže teď si v klidu užíváš své počestnosti; zamýšlíš zůstat tu celou noc?“ „Ne, jen do čtyř.“ „To děláš dobře.“ S tím se ten s parohy vzdálil a já zaslechl tato slova: „Neměl žádné podezření.“ „Řekl do čtyř?“ „Ano.“ „Máme tedy čas. Důvěřuješ té služce?“ „Není důvod k obavám, protože...“ Lidská vlna přetrhla nit mé zvědavosti; další slova onoho rozhovoru se rozplynula do hlasů opakujících: víš, kdo jsem? vím, kdo jsi, atd. atp. Nezdálo by se tedy, že když mi osud přinesl té noci stejné domino, jaké měli všichni milenci, potkalo mě bezpochyby víc štěstí než mého oblíbeného spisovatele Queveda, jenž se v noci podobal těm, kteří na milence čekají, aby jim natloukli? „Pst! Pst! Konečně jsem tě našla,“ řekla mi další elegantní maska, chápajíc se mé paže, hlasem plným něhy a vzrušení z naplněného očekávání. „Hledáš mě už dlouho?“ „To určitě ne, protože jsem nečekal, že tě najdu.“ |